Peking (北京, Běijīng) je hlavní město nejlidnatějšího státu na světě, Čínské lidové republiky. Do roku 1911, kdy se Čína zformovala v republiku, bylo město rovněž sídlem vládců dynastií Ming a Čching. Dnes je Peking důležitým kulturním, historickým a správním centrem.
Město leží v rovinné krajině a je dobře známé díky své pravidelné architektuře. Ve městě najdeme v podstatě jen tři kopce, které se nacházejí v Jingshan Parku, na sever od známého Zakázaného města. Stejně jako v Zakázaném městě, i v Pekingu nalezneme systém soustředných ulic obdélníkového tvaru, které se obtáčejí kolem metropole.
V létě roku 2008 se Peking stal prvním čínským městem v historii, které kdy hostilo Olympijské hry.
Části města
Peking se dělí na dva správní obvody a 16 menších městských obvodů. Mezi oblasti blíže ke středu města patří Xicheng, Chongwen, Xuanwu, Chaoyang, Dongcheng, Haidian, Fengtai a Shijingshan.
Historie města
Jméno Peking se překládá jako „severní hlavní město“, což je v podstatě role, kterou město v dlouholeté historii Číny hrálo již mnohokrát. Zatímco historie leckterých měst sahá až do tisíce let před Kristem, Peking začal poprvé jako hlavní město sloužit až v roce 1264, kdy mongolský vojevůdce Kublaj zakládal novou říši blíže jeho domovu.
Po pádu dynastie Jüan roku 1368 byl hlavním městem jmenován Nanjing, ovšem jen na pár desítek let. V roce 1403 se z nařízení třetího vládce Yongla stal hlavním městem opět Peking a následně nastaly jeho zlaté časy. Během této éry byly ve městě vystaveny ty nejznámější památky, včetně Zakázaného města a Chrámu nebes.
Hlavním městem Peking vydržel být až do pádu dynastie Čching na začátku 20. století, kdy byl obsazen a vládu nad oblastí převzali Kuomintangové. Ti v roce 1928 hlavním městem ustanovili opět Nanjing a Peking přejmenovali na Beiping, aby dali najevo, že éra hlavního města jednou pro vždy skončila. Tomu zamezili až komunisté, kteří v roce 1949 převzali vládu nad Čínskou lidovou republikou a Peking se tak s konečnou platností stal opět hlavním městem.
Jazyk
V Pekingu se mluví mandarínskou čínštinou, která vychází z pekingského dialektu a která byla úředním jazykem již v dynastiích Ming a Čching. Jazyk a obzvláště pekingský dialekt se vyznačuje koncovkou „er“, na kterou končí mnoho slov. Pokud čínštinu sami studujete, výborně si ji procvičíte s taxikáři, kteří jsou obvykle velmi upovídaní.